Datum: 07.03.2010
Vložil: Jarča
Titulek: díky
ahoj všichni, chtěla bych se podělit o svoje získané zkušenosti s touto skvělou "čarodějkou". Nikdy před tím jsem na tyhle věci moc nevěřila, ale díky mé "čarodějce" jsem začala více poslouchat své tělo, které nám hodně napovídá a více se rozhlížet kolem sebe. Každopádně jsem ráda, že jsem ji poznala. Dělám věci, které bych nikdy před tím neudělala (připadala bych si nejspíš trapně atd.) Ale teď vím, že by to byla velká chyba. Je sice pravda, že né vždy je výsledek podle mých představ, ale asi to tak má být. Prostě jen nepřišla ještě ta pravá chvíle, ale já vím, že jsem udělala maximum, a taky vím, že určitě přijde a bude mi zase dobře. Mám navíc ohromné štěstí, že je mi Štěpánka pořád nablízku. Jsem ráda že s tebou můžu svoje trable rozebírat a děkuju že mi vždy poradíš dobře. J.
Odpovědět
—————
Datum: 09.03.2010
Vložil: Štěpka
Titulek: Re: díky
Jaruško, děkuju za důvěru a to, že mi nasloucháš! :-)
Odpovědět
—————
Datum: 19.11.2016
Vložil: Kundo
Titulek: Re: díky
No to si ale pekna pica
Odpovědět
—————
Datum: 28.02.2010
Vložil: Honza
Titulek: Šmankote, Štěpánko, čaruj!
Je to k neuvěření, ale ono to kyvadýlko funguje. Jsem za to vděčný a doufám, že mi bude ještě dlouho ku pomoci. Moc, moc díky.
Odpovědět
—————
Datum: 09.02.2010
Vložil: Jana
Titulek: krásný pocit
Ahoj Štěpánko, přečetla jsem si tvé zážitky (články) jedním dechem a moc se mi ulevilo.
Díky a budu se těšit, až si zase otevřu tvé stránky. Pa Jana
Odpovědět
—————
Datum: 09.02.2010
Vložil: štěpka
Titulek: Re: krásný pocit
to je moc dobře, Jani, od toho tu ty stránky jsou ;-)
Odpovědět
—————
Datum: 24.12.2009
Vložil: sluníčko
Titulek: reakce
Dobrý den Štěpánko. K vašemu webu jsem se dostala jen tak náhodou. Klikala jsem po netu...a najednou vidím názvy, titulky....a začetla jsem se. Nejprve první příspěvek (vlastně váš poslední), pak druhý, třetí....všechny příspěvky jsem zhltala a zamyslela se sama nad sebou.
Když jsem četla kletbu....nejsem si vůbec vědomá, že bych někdy někoho "zaklela". Mám v paměti, když jsem byla v pubertě a moje máma mi řekla, že mi ze srdce přeje, abych měla aspon takové děti jak jsem já anebo horší. Dodnes mě to bolí...a i nyní mi tečou slzy. Nemohla jsme být tak strašné dítě, když mám tak skvělé děti. Ale řekla mi to matka..a i přes ty roky to ubližuje. Nemůžu říct, že bych se kletbám vyhýbala....ale spíš všechno co se stane negativního, tak přemýšlím nad tím, co jsem udělala JÁ ŠPATNĚ. Hledám chyby jen v sobě.
Další příspěvek, co jsi měla, teda máte, je, že hrajete za tým. Že je pro vás, nebo byl, na prvním místě. Úplně cítím, o čem píšete. Jsem stejná jako vy....a vlastně tuhle týmovou práci, kterou snažím dát já, chci i od druhých. Ale je málo takových, kterých to cítí stejně, nebo to pro ně není důležité. Ale já neumím být jiná. Nebo nechci? Nevím.
Další díl, co mě zaujal...pán, co neumí odpouštět. Taky neumím odpouštět. Všechno mám tak zaryté v srdci...tak proč bych měla? Ono možná, časem....člověk odpustí.
K tomu se váže vlastně i kostel, o kterém jste psala. Jsem ateista...ale to, co jste napsala...cítím to stejně.
Už se dál nebudu rozepisovat. Je to asi dost zmatené, ale po těch článcích je toho ve mě nějak moc.
Prožijte příjemně vánoční svátky, mějte rodnnou pohodu...a v tom nadcházejím roce Vám i Vaší rodině přeji všechno dobré. At je to zdraví, láska, pohoda...
Odpovědět
—————
Datum: 26.12.2009
Vložil: štěpka
Titulek: Re: reakce
Milé Sluníčko, své matce odpusťte, vím o čem mluvím, já slýchávala stejné řeči. Zřejmě Vaše matka byla úzkostlivá a vychovávaná podle dřívějších striktních norem "správné matky".Každé své imaginární selhání ve své funkci matky jí bolelo, vy jste jí ukázala nějaký střípek její nedokonalosti, tak vám to vrátila touhle cestou. Vy jste nebyla ta špatná, byla jste její učitelka...protože děti nám ukazují, v čem pokulháváme.
K týmu...pořád jsme součástí nějakého "týmu"...pracovního, sportovního, ale především lidského!Stejně tak, jako je řetěz silný podle svého nejslabšího článku, tak i tým je silný podle svého nejméně dokonalého člověka...s tím rozdílem, že lidé si v týmu mohou pomáhat vícero způsoby, ať fyzicky, či duševně. Když to nepochopí, někdo se začne chovat příliš individualisticky, tým to rozhodí..Většinou jen velmi silný jedinec, nebo velký cíl, je schopen tým stmelit, ale je to obtížné ... obtížnější, než by bylo pomáhat tomu "nejslabšímu"... a k tomu se mají lidé dopracovat ... a zase jsme u školy života. ;-)
Věřte mi, že čas jen otupí vaše zraněné srdce... k odpuštění je třeba víc. Musíte se vrátit k té bolestné situaci, prožít jí, podívat se na ni očima toho, co vás zranil a pochopit. Odpuštění je někdy strašně bolestné, ale jiná cesta není. Otupění není řešení, jen pohřbí vaše další city a škola života vám stejně přinese situace, které vám budou nápadně připomínat lidi, jejich chování, konečné následky, atd., jako u situací, které jste "neustála".
Budete-li potřebovat pomoci, napište a určitě uděláme nějaký krok vpřed! Mnoho štěstí do nacházejícího roku!
Odpovědět
—————
Datum: 17.12.2009
Vložil: Zuzka
Titulek: srdečné díky
Díky Štěpánce mám krásný nový život s krásným člověkem.....moc děkujeme :-D Z.
Odpovědět
—————
Datum: 02.12.2009
Vložil: Petra
Titulek: Pozdrav z Brna
Dobrý večer Štěpánko, ozývám se po dlouhé době, za to bych se chtěla omluvit... Každopádně z Vašim výkladem jsem byla a jsem moc spokojená. Pravda, pár věcí jsem si nedovedla ze začátku převést do reality. Dnes už vše chápu Je neuvěřitelné, v kolika bodech jste se trefila, spousta věcí sedí! V září jsme měli svatbu. Pravda - před tím jsem byla dost nesvá, nejistá, jestli je to správné. Ale to bych řekla, že je možná v životě normální. Dnes jsme šťastní a spokojení, i já jsem se zklidnila. Věřím, že to bylo správné rozhodnutí.
Pozemek pro stavbu domu jsme skutečně našli asi měsíc nazpátek.
Odpovědět
—————
