Intuice

Zdálo se  vám někdy,  že  něco, co jste  hledali v  životě, si v podstatě našlo pak vás? ... a to většinou    v okamžiku, kdy jste přestali vyvíjet usilovnou a přesně cílenou aktivitu k naleznení oné kýžené věci, práce, zvířete, člověka...? Pak zapracovala pravděpodobně vaše intuice, hlas podvědomí! Váš osobní  vnitřní hlas, který vám radí bez přestání prostřednictvím pocitů a je schopen vás dovést až tam, kam jste potřebovali...za předpokladu, že ho budete poslouchat!

Tento vnitřní hlas s vámi komunikuje...to znamená, že on sice něco může říkat, ale vy ho nemusíte slyšet, či ho nechcete poslouchat. A aby to nemělo podvědomí tak jednoduché, motají se do jeho komunikace s vámi i ostatní druhy komunikace, které jsou pro člověka jednodušší na pochopení, protože jsou tak nějak pořád hmatatelnější, než pocity. Řeč je třeba o mobilech...V dřívějších dobách matka, která pustila své dítě někam ven, se spoléhala výhradně na svou  intuici ... když   bylo    dítě  v  nebezpečí,  začala  být  (pro  jiné  lidi)   nevysvětlitelně   nervozní   a   začala  podnikat kroky   k zajištění bezpečnosti své ratolesti. Dnes je každé dítě vyzbrojeno mobilem, matce stačí zavolat a nemusí svou intuici vůbec použít.

Je známý fakt, že co nepoužíváme, to zakrní...což platí, jak u viditelných věcí, jako jsou např. svaly, tak ale i u nehmatatelných věcí, jako jsou například znalosti cizích jazyků. Intuice je na tom stejně. Nepoužíváním ztrácí svou sílu, která by nám ušetřila řadu životních karambolů, špatných rozhodnutí, neuskutečnění našich plánů, které by měly budoucnost, atd.

Začátkem ledna jsem se zúčastnila rodinných konstelací, kde jsem "schytala" roli Intuice. Řeknu vám, nebyl to vůbec dobrý pocit! V té roli jsem se snažila říct okolním účastníkům, že jsem tu proto, abych je hlavně chránila, aby mě poslouchali, protože přijde řada přírodních katastrof...všichni v sále se začali smát, měli k "proslovu Intuice" různé vtipné poznámky, doslova pohrdali každým mým slovem. Jako Intuice jsem posmutněla a pronesla slova, která si pamatuji i teď, ikdyž jsem už ve své "vlastní kůži": "Vidíte, mluvím k vám a vy se jen smějete! Vůbec mě neposloucháte...proto přijde hodně katastrof, abyste si uvědomili, že věnovat mi pozornost je důležité v tom, abyste přežili!" Všichni účastníci se v té chvíli smát přestali a vypadalo to, že v mžiku pochopili!

Nicméně mi přijde (vzhledem k tomu, že pak přišlo zemětřesení na Haiti, mnoho leteckých nehod, výbuch sopky na Islandu...), že lidé své intuici nadále nenaslouchají. Kolik asi lidí, kteří při těchto katastrofách, či jejich důsledcích, zahynuli, mělo nějaký neodbytný pocit, že nikam nemají cestovat, že  se někam mají skrýt, že mají udělat nějakou věc, která by je třeba ochránila. A neposlechli...

Ale intuici se vyplatí naslouchat i v těch příjemných věcech....Moje kolegyně měla neodbytné nutkání oslovit muže, kterého potkávala denně na nádraží. Vždy jí v tom zastavil rozum ve stylu, co si o mě pomyslí, že začíná hovor žena, co když se mi vysměje, atd. Působení její intuice jí dohnalo až ke mě a požádala o výklad karet na sebe a tohoto muže. Výklad dopadl pozitivně v tom smyslu, že všechny rozumové argumenty,  proč  neoslovit  toho  muže,  padly  a  tak  intuice  mohla  svobodně  promlouvat   k věci seznámení kolegyně s možný mužem jejich snů. Výsledek? Oba jsou teď  zamilovaní a šťastní!

Zkuste někdy udělat nějakou věc bez zapojení rozumového zdůvodnění! Prostě jen proto, že máte ten pocit, že to máte tak udělat! Uvidíte, že ta věc dopadne pro vás nejlépe, jak dopadnout mohla!

A pamatujte.....Váš vnitřní hlas dobře slyšíte, když jste sami! A nejlépe mu rozumíte, když se ocitnete osamělí!