Princové na draka....

Včera odpoledne jsem si sáhla na dno...na dno řeky, i sebe. Chodíme s dcerou a naším kokříkem Tomem k řece, kde je jez a trávíme tam hezké chvíle, téměř až meditační. Kokřík se rád koupe. I tentokrát skočil nadšeně do řeky...jenže si nevšiml, že řeka povážlivě stoupla a že proud nabral na síle...a tak ho strhl a smetl ho pod jez. Ubohé zvíře se tam začalo prát o život. Doufala jsem, že to zvládne, ale nedařilo se mu to. Kolem mě se nashromáždilo celkem 5 mužů, kteří sledovali boj mého psa o život. Všichni se v diskusi shodli, že nemá šanci a jeden pán začal rozepínat pásek a pak jen řekl "nemám plavky" a pásek opět zapnul.

Když kokřík zmizel na 10 vteřin pod hladinu, tak jsem na nic nečekala a oblečená se vrhla do vody. Tom se mezitím vynořil, takže jsem ho mohla vystrčit z vodního mlýnu...bohužel jsem se tím uvrhla do něj já. Chvíli mě voda mlela, já se snažila mávat rukama, občas i má hlava zmizela pod hladinou, nohama jsem i nadále jen  bezmocně klouzala po extrémně kluzkém říčním dně. Hlavou mi projela myšlenka, že se tu přeci neutopím!! Konečně se mi podařilo odrazit ode dna a doplavat ke břehu, kde jsem se se psem snažila popadnout dech a kašlat vdechnutou vodu. Pán, co před tím konstatoval, že neměl plavky, se nabídl, že mě odveze domů...odmítla jsem. Ostatní pánové se usmívali tak sladce, jako by právě skončil hezký film...možná ale i proto, že mé bílé kalhoty byly náhle dokonale průhledné. Mě to bylo ale jedno...hlavou se mi motaly myšlenky, co by se stalo, kdybych skutečně svůj boj s vodou nevyhrála. Jestli by člověk, navíc žena, byl dostatečným důvodem k tomu, aby si někdo z pánů namočil své kalhoty a tričko. Nebo další - snad ještě horší myšlenka - jestli by někdo z nich zastavil mou dceru, která by se jediná rozhodla mě zkusit zachránit, ale neměla by šanci.

Když nad tím přemýšlím, situace byla dokonalá v tom, že na břehu stál mužský generační průřez - cca od 25 do 60 let. Nikdo z nich se nerozhodl skočit do vody místo ženy. Proč taky? Jejich pes to není a ženská ve vodě může být docela "dobrý kino". Smutné, pánové!

Ano, namítnete, abych muže neházela do stejného pytle. Neházím! Vím, že můj přitel by neváhal a skočil by tam sám, nebo alespoň se mnou! A věřím, že i řada jiných....jen má zkušenost byla jiná. A tak mě napadá, za co, pánové, chcete, aby k vám ženy vzhlížely? Za to, že je necháte vrhnout se do nebezpečí, aby zachránily někomu život? Máte k dispozici větší sílu, proto máte být  "ti akční"! A tady musela být prostě akční žena, protože muži zaujali typicky ženský postoj -"postoj vyčkávací"!

Už chápete, pánové, kteří se svou pasivitu nesnažíte už ani zakrýt, proč vás ženy nepotřebují? K čemu? Aby na vše byly samy? Aby své, svalově omezené síly, vydávaly za vás? Aby se staraly o rodinu a přitom chodily do riskantních situací proto, že vám se prostě nechce, nebo vám k tomu něco chybí?

My, ženy, chodíme do spousty situací srdcem.... a zaplaťpánbůh, i tentokrát se potvrdilo, že ten, kdo poslouchá srdce má odvahu, a ten, co poslouchá rozum, je zbabělý! Filozof Osho k tomu dodal....a teď, pánové, čtěte bedlivě ....  "ale ráj není pro zbabělce"!!!! Tak přemýšlejte, jestli toho svého pasivního draka není na čase skolit!