18.06.2010 20:42

Mužsko-dětinská rozhodnutí

Dnes jsem měla, po poměrně delší době, prožít odpoledne a večer se svým přítelem. Připravila jsem pro něj i intimní překvapení a prakticky celý den jsem se těšila na náš "den". Přítel zavolal v domluvenou dobu, kde se sejdeme, protože potřeboval ještě něco zařídit....na závěr telefonátu dodal, že se bude snažit vše co nejvíce urychlit. Naprosto bezelstně jsem prohodila, že se nemusí tolik stresovat, když dnes pro sebe budeme mít tolik času...a tak nějak s podivnou lehkostí ze mě vyjela laškovná otázka:"...nebo večer budeš zas někam prchat?" No, a přesně ve stylu - kdo se moc ptá, moc se dozví - jsem se i já dozvěděla, že musí být můj přítel ve 20. hod "na praseti"...rozumněj na grilování prasete. Zůstala jsem stát jak opařená, dost možná jsem si připadala i já napíchnutá na rožeň,  a snažila jsem se z hlavy dostat větu:"To není možný, ....on vyměnil náš večer za prase...on vyměnil mě za prase???!!!!" Hlavou mi vzápětí bleskla jedna ze Čtyř dohod - "Nic si neber osobně", ale moc to nepomáhalo. Po velkém vnitřním boji jsem vytočila přítelovo číslo a s hranou klidností (protože slzy se mi stejně hrnuly po tváři) jsem mu sdělila, že když není ochoten věnovat čas, který jsme si slíbili a který jsem si musela nějak i já vyhradit ze svého časového harmonogramu, tak ať nejezdí vůbec...stejně jsem měla zcela jasnou vizi, že kdyby mi přišel na oči, tak bych se rozhodně nemohla tvářit jako milá žena, která je nadšená, že vidí svého miláčka.

 Lítost a vztek si uvnitř mě podávaly dveře tak rychle, že jsem už nerozeznávala, která emoce právě přišla a která odešla. Do toho pronesla má kamarádka větu: "Chlapi jsou v podstatě jako děti". Překvapeně jsem vzhlédla a když viděla kamarádka otazníky v mých očích, tak začala svou úvahu:"Představ si, že ten tvůj přitel je kluk, kterýmu maminka oznámila, že pojedou k babičce, kterou on zbožňuje, je mu u ní pokaždý krásně, vždycky tam je nějaký překvapení, atd...kluk se těší k babičce a najednou přiběhne jeho kamarád, že když půjde okamžitě s ním, tak může mít nový kolo. Klučina okamžitě zapomene na babičku a  bezmyšlenkovitě potvrdí svou účast v "akci kolo". Cestou za vytouženým kolem si kluk uvědomí, že babička bude smutná, když za ní nepřijede, ale pak si řekne, že babička je tu přeci tak nějak pořád a tahle akce je svým způsobem jedinečná. Když však kluci dorazí ke kolu, zjistí, že kolo má růžovou barvu...a kolo takové barvy náš klučina tedy faaaakt nechce! Zklamání z kola umocňuje ještě zklamání z toho, že rozesmutnil babičku a že s ní mohl prožít krásné odpoledne a večer...a to ještě netuší, že hned druhý den, co měl být u babičky, babička zemře. Najednou kluk zjišťuje, že nemá nic...ani kolo a ani se už nikdy nepomazlí se svou babičkou..."

Těm bystřejším z vás bude hned jasné, co tím chtěla má kamarádka říct. Já "hraju" babičku, "akce kolo" představuje "akci prase". Někteří muži se naivně domnívají, že když jejich přítelkyně je tu "tak nějak pořád", že se klidně mohou zaměřit na nějakou nárazovou akci a až budou mít zas čas a zájem, tak se vrátí k té své přítelkyni. Málokterému muži dojde, že v ženě může v ten moment něco odumřit a nebude třeba moci dát svému partnerovi to, na co byl zvyklý...stejně jako babička už nevstane z mrtvých a nepřijde se pomazlit se svým vnukem. A někteří muži takové situace doslova vrší jednu na druhou... Dlužno poznamenat, že ale někteří pánové s tímto efektem tak trochu počítají a někdy ho prosazují naprosto záměrně, aby se své partnerky citově i fyzicky zbavili.

Vyšší mocnosti jsou mi svědky, že doufám, že se příteli na "akci prase" líbilo....ale mohla nastat i jiná varianta....třeba tam nedorazili lidé, co čekal, třeba tam nebyla taková zábava, jakou čekal, třeba si uvědomil, že něco udělal špatně a nemohl si ten večer patřičně užít...a třeba já zítra zjistím, že ve mě něco umřelo a už to nikdy nebude jako dřív...

Proto apeluji na muže - my, ženy, víme, že se nezměníte...ale někdy uvažujte rychleji, než jednáte. Víte, je nás jen hrstka, které chápeme váš styl rozhodování, je mnoho z nás, které se naprosto fatálně odsoudily k tomu, že pochopení MUSÍ mít za všech okolností a je mnoho z nás, které vaše rozhodnutí naprosto nechápou a považují ho za důkaz vašeho projevu nerespektu vůči nám, ženám...Snažte se eliminovat okamžiky, kdy zůstanete konsternováni podobně jako Alenka v říši divů, když vám žena ukáže záda po podobných eskapádách...Alenka se mohla probudit i z toho nejbizardnějšího snu....ale až se probudíte vy, tak vám někdo může chybět!

—————

Zpět


Diskusní téma: Mužsko-dětinská rozhodnutí

Datum: 30.10.2010

Vložil: Roman H

Titulek: A co když je to naopak

Narazim na zenu, podotykam jiz druhou, ktera se chova jak chlap a ustedruje tyto malichernevranynbohuzel s obrovskym vyrazem a durazem .... Je na mistenstalevustupovat neustale ustupovat a verit, ze se zmeni v zenu ??!! Rad bych to osobne ci pred skype probral a omlouvam se za tuto jasnou reakci !!

Odpovědět

—————

Datum: 17.02.2011

Vložil: Štěpka

Titulek: Re: A co když je to naopak

Narazíte-li na takovou ženu, a to už dokonce podruhé, je na místě se zamyslet, jestli sám nejste svým způsobem vnitřně žena (alespoň podle toho, že pasivně ustupujete a neukážete mužskou akčnost a tvrdost). Jestliže žena projevuje známky mužského chování, tak tím jen vyvažuje ženské chování u muže ... či muž se ženským vzorcem chování vyvažuje chlapské chování své ženy. Všechno je o rovnováze a v každém vztahu se učíme na věcech, které se nám nelíbí. Nic a nikdo vás nenutí ustupovat! Jasně řekněte, co chcete a jak to chcete! Vaše žena vám může vyhovět, nebo nemusí...to záleží jen na ní. Závěr z toho si pak udělejte sám a sám se rozhodněte, jestli vám to bude vyhovovat, nebo je lepší prásknout dveřmi a začít jinak. Ale vy rozhodně pak můžete mít alespoň dobrý pocit z toho, že pasivně (žensky) nepřihlížíte tomu, co nechcete, aby se vám dělo a aktivně(mužsky) si tvoříte svůj život. Tak SMĚLE DO TOHO !

Odpovědět

—————





Kontakt

Štěpánka