Na chvíli duchovním dvojčetem?

Mám kamarádku Danu. Je povoláním kadeřnice a já jí velmi ráda svěřuji do péče svou kštici. Naše přátelství je dlouholeté, nicméně až v nedávné minulosti jsem si všimla, že se nám dějí podobné věci, se kterými se podobně rveme-nerveme.

Přede 2 měsíci jsem přišla k Daně na barvení vlasů a hned při uvítání jsme na sebe zůstaly koukat...tedy přesněji řečeno, zůstaly jsme koukat na spodní víčko svých levých očí. Obě jsme tam měly ječné zrno a přesně ve stejném místě. Ječné zrno je zánět - zánět v oku v duchovní diagnostice znamená, že nahlížíme na něco nesprávně a velmi to v nás vře. Fakt, že se tak děje v levém oku poukazuje na to, že nesprávně nahlížíme na nějakou ženu - cizí, ale i klidně sama na sebe. Začaly jsme se v tomhle problému probírat a zjistily jsme, že nesprávně nahlížíme na sebe, neboť obě jsme zrovna v té době řešily určitý problém - obě jsme přibraly a nějak jsme se s tím odmítly smířit. Přibraly jsme proto, že jsme měly obě dvě shodně partnerské problémy, proti kterým jsme se chtěly spíše obrnit a nikoli je zřejmě řešit.

Přede dvěma dny jsem byla u Dany v kadeřnictví zas. Probíraly jsme novinky od doby, co jsme se neviděly. Obě jsme si postěžovaly, jak strašně jsme trpěly, když nám praskl koutek na rtech...tentokrát na pravé straně. Prasklý koutek se velmi špatně hojil a jizva po něm na mých ústech vypadala, jako svěšené koutky u rozených pesimistů. Já se považuji za optimistu, takže jsem si řekla, že vypadat jako "smutný klaun" nechci a začala jsem se zaobírat věcmi, které mi přinášeli potěšení. Koutek se vyléčil pak velmi brzy.

Podobně, jako u ječných zrn, jsme s Danou uvažovaly, co bylo příčinou toho, že jsme se tak trápily prasklým pravým koutkem. Opět jsme zjistily, že jsme podléhaly podobným emocím. Obě jsme procházely partnerskou krizí, která z nás činila "smutné klauny", protože se této krizi dalo jen přihlížet.Obě jsme své partnery milovaly, ale události nás natlačily do patových situací, které nás uvrhly do depresí a pocitů, že to už tak dál neuneseme. Zapomněly jsme na to, co nás kdy těšilo a užíraly jsme se jen pocity nemohoucnosti nad záchranou vztahů s muži, kteří pro nás znamenali vše.

Další společnou událostí nás dvou byla autonehoda. Mě lehce porazilo auto, které se vzalo bůhvíkde a Daně někdo nabořil dveře u zánovního auta. Obě tuto událost bereme jako hooodně velkou výstrahu! Ať se děje cokoli pro nás tragického, musíme být rády, že žijeme a máme možnost si v životě najít to, co nás těší.... Dana si například našla nového přítele, já malování portrétů :-)

Tak nevím, co bude, až se příště s Danou uvidíme ... je ale až s podivem, jak neskutečně podobné události nás v poslední době pronásledovaly a způsobovaly podobná traumata na duši i na těle. Vzpomněla jsem si na debaty s kamarádkami, kdy jedné se něco stalo a druhé se něco podobného stalo o chvíli později...to už pak nevypadá, jako náhoda, viďte?! Zkuste schválně zapátrat, kdy jste si s někým, třeba nad skleničkou, řekli, že se vám staly podobné věci. Zkuste si vzpomenout, jak to řešil každý z vás....a zkuste zhodnotit, kdo to vyřešil "lépe"... Třeba něco pochopíte....a třeba si z toho něco odnesete do dalšího života plného radostí i karambolů....