Pohádka o dvou bratrech

Žili byli dva bratři. Ten mladší vypadal jako andílek - měl krásné vlnité světlé vlasy. Určitě v něm minimálně kus anděla opravdu byl, protože si na tenhle svět přinesl úkol převracet lidem život naruby v tom pozitivním slova smyslu. Rozhodl se neztrácet čas a začal hned ve svých 3 letech terapií lásky u své babičky. Jeho babička trpěla jistou, téměř až aristokratickou, klamnou představou, že pouze prvorozený syn je hodný lásky, obdivu a plné pozornosti. Takže zatímco prvorozený syn se časem už trochu děsil nadšeného přivítání od svých prarodičů, tak druhorozený musel nasadit kouzelný úsměv, vyskočit z auta, rozpřáhnout ručičky a s nadšeným výkřikem "babičkoooooooo, babičkoooooo mojeeeee", víceméně donutit babičku k vřelému přijetí. Ona neměla jinou možnost, než rovněž rozpřáhnout ruce k objetí a nastavit tvář k vnukovo políbení...prostě mu musela jeho lásku oplácet. Časem babička pochopila, že i druhorození jsou prostě lidské poklady nejcennější. Tak, to byla první lekce.

Druhou lekci uštědřil ve svých 19letech své rodině, ikdyž tahle zkouška už nebyla vedena zcela určitě jen jeho vlastní vůlí.  V jeho mozku se vytvořil útvar, který mu znemožňoval normální život, skoro oslepl a trpěl bolestmi hlavy. Musel podstoupit operaci, jejíž okolnosti celou rodinu, která do té doby byla lehce roztříštěna, stmelila dohromady a donutila spolupracovat. Členové jeho rodiny byli skvělí - došlo jim, že nic není náhoda. Začali se pídit po tom, proč jejich syn, jejich andílek, onemocněl, neboť takové choroby mívají základ buď v dlouhodobém trápení, nebo hluboko v čase, v minulých životech. 

Otec s matkou oslovili mě a mojí kolegyni Irenu o pomoc v tomhle případě, neboť měli dojem, že jen klasická medicína nebude stačit. Měli pravdu. Jejich syn nebyl 2 dny od operace daleko od smrti. Kromě dodávání energie na dálku jsme s kolegyní zvolily postup k pročištění jeho stávajícího i minulého života prostřednictvím rodinných konstelací.

Postavením konstelace jsme zjistily některé závažné bloky - jako nenarozené dítě, kterému bylo líto, že nemělo možnost se narodit. Dalším blokem byl subjektivní pocit našeho andílka, že v jejich rodině to nefunguje tak, jak by si on představoval...raději ho v podstatě "nechtěl vidět". To mohla být cesta k tomu, že útvar se mu usídlil blízko očních nervů. Tyto bloky jsme vyčistili ve spolupráci s jeho rodinou, která si přiznala své problémy a její členové si vyjasnili své postoje v rodině. Andílek se začal až téměř raketově zlepšovat.

Jenže s tím, jak se zlepšoval andílek, začal strádat jeho starší bratr. Vypadalo to, že z nervového vyčerpání onemocněl klasickou chřipkou, kterou si chtělo jeho tělo i mysl trochu oddechnout. Jenže všechno bylo trochu jinak....

Oba bratři ve stejný den začali mít problémy s krví. I starší syn musel být hospitalizován. Jelikož problémy s krví vždy souvisí s výzvou, aby se "pohnulo ze životem", tak jsme po obdržení této informace s Irčou a ještě s dalšími pomocníky postavili konstelaci na současný vztah obou bratrů. Ukázalo se, že oba jsou propojeni, mladší čerpá energii z druhého a ten starší ochotně energii dává. Toto propojení nešlo přetnout. Bylo potřeba se kouknout do minulých životů obou bratrů, kde se setkali spolu naposledy.

Vrátili jsme se do 1. světové války, kde starší syn byl opět starším synem a mladší syn mladším synem. Starší syn narukoval do války a protože vnímal, že v této válce zahyne, přál si alespoň pro svého bratra budoucnost, kterou se jemu  pravděpodobně nepoštěstí prožít. Přál si, aby měl mladší syn rodinu a děti. Jenže mladší chtěl něco jiného - chtěl dobrodružství, cítil vlastenectví, chtěl pomoct své zemi...podvodem se dostal do armády, ikdyž matku nechal v pocitu, že odjel na studia. Matka se o jeho smrti dozvěděla od armády, staršího syna mohla alespoň pochovat sama.

Za zmínku stojí snad i obraz otce - veterána, který přišel o nohu i pocit mužnosti. Alkoholika, který opovrhoval mladším synem a jeho armádní euforií, v zoufalé snaze si dokázat, že je pořád ještě "muž s velkým M" sváděl půlku žen z města, ikdyž s nulovým výsledkem pro jeho potenci. Starší syn převzal rodičovskou pozici za otce a  pocítil odpovědnost za život svého mladšího bratra - chtěl ho uchránit údělu, který ho čeká. Nešlo však zabránit svobodné vůli mladšího a starší si to pořád vyčítal. Tohle byl zásadní problém - pocit viny,  který jsme museli odstranit rituálem odpuštění - tohle byl blok, který umožňoval mladšímu synovi čerpat ze staršího víc energie, než bylo únosné.

Další blok jsme objevili "v hlavě" mladšího syna v téhle válečné inkarnaci. Proběhl v okamžiku jeho smrti a proto byl velmi závažný. Mladší syn slíbil svému kamarádovi věrnost na život a na smrt...prostě, že se neopustí, kdyby se jednomu z nich něco stalo. Kamarád byl smrtelně raněn a náš mladý hrdina utekl se slzami v očích, protože nebyl dost silný, aby se díval, jak umírá jeho nejlepší přítel. Jen přítel nedokázal v okamžiku smrti pochopit, proč ho jeho nejlepší přítel opouští. Proč s ním není do té doby, dokud neodejde na věčnost, když si to slíbili? Směs nepochopení a nedostatku síly čelit hrubé životní realitě donutila mladšího syna k sebevraždě. V konstelaci jsme uvolnili blok nepochopení ze strany kamaráda i blok z důvodu sebevraždy.

Další 2 dny byly pro naše současné dva bratry kritické, neboť dochází po nějakou dobu k čištění z konstelace. Oba dva jsme na dálku živili dodáváním energie na dálku a oba se ve stejný okamžik začali opět prudce zlepšovat.

Ikdyž tato pohádka ještě není zcela u konce - a já věřím, že to bude skutečně pohádka - příběh se šťastným koncem, jasně vidíme, že nejčastěji naše nemocné děti dokáží vyřešit spoustu problémů v životě svých rodičů, i ve svém vlastním životě. Nemocných dětí přibývá - chtějí nás dospělé donutit jednat? Chtějí, aby dospělí přestali být slepí a vzali odpovědnost do vlastních rukou? Nebo nás mají donutit  uvědomit si priority? Nebo nás chtějí donutit se koukat na svět jinýma očima?Na svět, který není tvořen jen hmotou, ale i duchem! Děti tohle vnímají přirozeně ... a naštěstí nás dospělé k tomuto zjištění dokáží dovést i za cenu dlouhé okliky a našich poničených nervů z obav o jejich život! Naslouchejme dětem více - určitě objevíte v jejich "moudrech" více moudrosti, že si myslíte, že máte v sobě samých.