Škola života

Právě jsem dorazila z druholigového utkání. Z utkání, kde se náš tým ke mě zachoval jako jiný tým před dvěma lety-prostě usoudil, že mě nepostaví do zápasu. Kromě toho, že mě to samozřejmě mrzelo, tak jsem si nemohla nevšimnout "podoby čistě nenáhodné" - a to toho, že se to stalo ve stejném městě, stejné tělocvičně, ve stejném kole a ve skoro shodném termínu.

Od mala jsem moc ráda hrála týmové zápasy - dala jsem do nich všechno, protože jsem hrála za tým - za skupinu lidí, kteří se mnou táhli za jeden provaz. Zřejmě se mi líbil ten pocit sounáležitosti a tak jsem byla schopná obětovat za tým klidně i své zdraví. Tenhle pocit ale odešel událostí, která nastala právě před dvěma roky - pro tým jsem najednou nebyla důležitá. Chvilku jsem z toho byla rozmrzelá, pak jsem uvažovala, že "mám své odehráno", a je tudíž čas skončit s badmintonem. Pak jsem si vsugerovala, že jsem prostě jen narazila na jinou skupinku lidí, než jsem měla. Odešla jsem do jiného týmu, který mi byl blízký, vybojovali jsme společně postup do 2.ligy...a ejhle - situace se po dvou letech opakovala.

...a mně to konečně docvaklo! Už před dvěma lety se mi "vyšší moc" snažila ukázat, že je na čase jít jinou cestou, než hraním badmintonu, nebo alespoň soutěží v něm. A já to tehdy nepochopila! A taky jsem tehdy nepochopila, že člověk má hlavně myslet na sebe, ikdyž ostatní lidé na něj v některou chvíli strááášně spoléhají, že je nenechá ve štychu...protože se mi lehko může stát, že ostatní nechají ve štychu pak mě.

Škola života je ve svých zákonitostech nemilosrdná - nepochopíš to poprvé, po druhé....po desáté...tak ti tu situaci budu servírovat tak dlouho, až pochopíš! A pak taky pochopíš, žes mohl být třeba úplně někde jinde, kdybys dokázal naslouchat svému vyššímu vedení.

Dnes vím, že kdybych poslechla svůj pocit, že skončím s badmintonem, již před dvěma roky, nemusely se přihodit některé situace, které poškodily můj osobní život, neboť jsem v nich dala přednost badmintonovému týmu. Mohla jsem již před dvěma lety "rozjet" tyhle své webové stránky, mohla jsem se věnovat více přátelům, mohla jsem se více věnovat svému příteli, atd...

Co se stalo, nedá se však odestát - dá se jen pochopit, poučit, odpustit, či zapomenout...a jít dál a být už více "ve střehu", když ve škole života zvoní na další hodinu. :-)