Závislosti jako daň za necelistvost - díl 2.

Závislost na kouření

Existují 2 názory na kouření...nebo spíš názory na 2 druhy kouření ... kouříte-li a přitom přemýšlíte, pak se jedná o tzv. kouření šamanské a takové kouření se na vašem zdraví nikterak nepodepíše. Tato teorie vychází z toho, že šamané používali kouření jako prostředek k soustředění mysli - jejich koncentraci jim pomáhal udržet stoupající dým ze zapálených směsí bylin a tabáku. Zapalujete-li si cigaretu jen tak, nejčastěji proto, abyste měli něčím zaměstnané ruce, pak se jedná o kouření, které se vám stane pravděpodobně za několik let velkou komplikací zvěčněnou v podobě zápisu do zdravotní karty jako astma, plicní nedostatečnost či i rakovina. V tomto případě se snažte přijít na to, co startuje potřebu sáhnout po cigaretě. Nejčastěji kuřáci sahají po cigaretě z nervozity - každá vědecká studie potvrdí, že snížená hladina nikotinu vyvolává nervozitu, já bych se ale ráda podívala na původ nervozity z jiného, než vědeckého úhlu. Nervozita je v podstatě násilně ovládaná a potlačovaná agresivita. Je třeba se podívat na to, co v nás tuto agresivitu způsobilo a co nás donutilo se natolik ovládat, že jsme se stali vězni svých pocitů, kterým nemůžeme, či nechceme, dát volný průběh...Bylo to něčí chování? Byla to vlastní neschopnost na něco, někoho zareagovat?Byl to nějaký pocit nesvobody, útlaku?Byl to pocit nenaplnění? A co Vám zabránilo dát průchod své agresivitě? ... asi nejčastěji odpovíte, že nějaké společenské normy.Pravidla slušného chování nás omezují v životě nejvíc - vyvolávají pocit nesvobody. Vzpomeňte si na rodiče, jak mentorovali:"Tady se nekřičí!"..."Tady se neběhá!"..."Netluč s tím, rozbíješ to!" Upřímně si myslím, že občas není nic lepšího, než si prostě neadresně zařvat, vztek ze sebe vyběhat a nebo něco rozbít. Uvolní se přitom tolik přirozené agrese, kterou v dnešním světě nevyužijem, protože jídlo kupujeme v obchodě a nehoníme se za ním po lese ... a navíc tím nikomu neublížíme. Kouřením však ubližujeme sobě i druhým, kteří jsou v našem okolí a jsou nám tudíž nejbližší a velice často nejmilovanější. 

Závislost na práci - workholismus

Oběťmi této závislosti se stávají lidé, kteří hledají svou vlastní hodnotu - většinou tito lidé nebyli v dětství chváleni a podporováni. Snaží se urputně svým rodičům, či věčně nespokojeným partnerům dokázat, že jsou osobnosti, které jsou hodné obdivu a profesní postup, či podnikatelský úspěch, zhmotněný ve finančním bohatství, je pro ně jasnou indikací, že jsou na "správné cestě" k nalezení svého místa v životě ... bohužel si mnohdy vůbec neuvědomují, že bojují většinou o místo v životě těch druhých, kterým se chtějí zavděčit, než-li o místo v jejich vlastním životě. Škola života nás většinou dovede k tomu, že co neděláme pro sebe, neposlouží nám a ani nikomu dalšímu - workholici nejčastěji končí na jednotkách intenzivní péče s infarktem(neboť neposlouchali své srdce) , v léčebnách duševně nemocných (rozpolcenost a neustálé odůvodňování, proč se nevěnovat partnerovi, dětem, koníčkům a dát přednost práci, je dovede na pokraj duševního vyčerpání), nebo rovnou na hřbitovech, neboť rychlá jízda autem za obchodem a následná roztěkanost a nesoustředěnost si vybere svou přímou daň.