Život je změna

 V úterý jsem byla bruslit. Na zpáteční cestě ze stadionu jsem potkala svou spolužačku ze střední školy. Všimla jsem si, že kromě přirozeného zestárnutí jí přibyl ještě jeden šrám na těle - její pravá noha byla v kyčli téměř nepohyblivá. Slovo dalo slovo a my jsme zapadly do blízké hospůdky s tím, že poklábosíme o životě.

Zřejmě je mým údělem být spíše naslouchačem, má spolužačka to vycítila a povídala, a povídala a povídala… Povídala, že byla v manželství strašným otrokem, že je v podstatě ráda, že ten její jí zahnul, protože jinak ona by nenašla ani sílu se rozvést, jak je ráda, že se do té druhé zbláznil a odešel za ní a jí dal pokoj. Můj zrak mi sjel na její pravý kyčel téměř automaticky. Pravá strana naznačuje problém s mužem,  kyčel zas signalizuje, že nedokážeme udělat věc, která by nás posunula – nedokážeme udělat krok vpřed.

Spolužačka pokračovala dál. Má teď přítele – přítele, kterého, cituji, „extra nemiluje“, sex žádný neprobíhá, a hlavním pozitivem je, že jí tento přítel v zásadě nijak nepřekáží. Moc si jí nevšímá, ona si nevšímá jeho, je ráda, že má poloviční výdaj s nájmem, elektrikou, plynem. Občas jí tedy vadí, že neprožívá takový láskyplný vztah, jako má její sestra, ale vždycky si řekne, že je lepší mít doma toho „vrabce v hrsti, než holuba na střeše“, za kterým by se musela pachtit s pocitem, že on stejně nemusí být ten, o kterém sní.

Téměř bezmyšlenkovitě jsem jí řekla, že klidně může přestat snít, protože v této situaci jsou hned dvě protichůdné energie(chci a zároveň nechci), že ten vysněný princ v životě prostě přijít nemůže. Když člověk přestane snít, tak přestane i tak trochu žít... Přirovnala bych to ke situaci, kdy máte dostatek peněz a koupíte si prstýnek v hračkářství, přesto, že by se vám líbil prstýnek ze zlata. Vždyť o  ten zlatý byste mohla přijít, nebo by se mohl poškodit a to by byla pro vás větší ztráta, než když přijdete o šmuk z hračkářství….a to se vám nechce přeci riskovat! Ani vás přitom nenapadne, že když přijdete i o ten bezcenný šmuk, na který jste si zvykla, tak z té ztráty budete stejně špatná. 

 „A proč bych měla měnit to, co mám, ikdyž to není nic moc, …. za něco, co nevím, jestli bude lepší? Co když to bude ještě horší?“ Udivený výraz mé spolužačky a tenhle dotaz mě donutil zajít ve své úvaze ještě mnohem dál. Rovnou jsem se zeptala, jestli trpí na křečové žíly ... a to už jen nechápavě otevřela pusu dokořán a zlehka přikývla. Lidé, co setrvávají svěřepě na svých postojích a stanoviscích, lidé, kterým chybí vnitřní smíření s určitým úkolem nebo situací, lidé, kterým chybí pružnost a kteří odmítají osudem dané situace, těm z jejich životní kamennosti vznikají křečové žíly.

Pořekadlo, že „život je změna“, je naprosto pravdivé a mnozí lidé se ho snaží zadupat do země. Jenže člověk je tu, aby se pomocí změn vyvíjel a poznával věci, které poznat má. Když někdo zaujme stanovisko, jako moje spolužačka, může si být jist, že život ho ke změně donutí jinak.... v manželství jí dohnal prostřednictvím nevěry k opuštění prostředí, v němž se cítila jako otrok. Mohla tento krok k osvobození udělat sama, ale nezvládla to.  Nedokázala říct svému muži, že už nemůže, že vše chce jinak a navrhnout nějakou změnu. Ve skrytu duše si jen přála, aby to manželství skončilo... a upřímné přání se vždy vyplní. Ve svém současném svazku je rovněž nespokojená, ale opět je slabá na to, aby šla a pokusila se objevit to, co hledá ... a to především sama sebe! Byla by zřejmě už jen spekulace, jak tento vztah může pokračovat ... dejme tomu, ale že její partner je silnější a on se rozhodne, že takhle žít nechce a odejde...taky cesta k tomu, aby ona vykročila za hledáním svého štěstí. Anebo spolu budou živořit, svou případnou zlost a pocit nenaplnění si budou vybíjet na přátelích, dětech apod.

Je mnoho řešení a ještě více cest, jak k řešením dospět. Přemýšlejte, prosím, jak chcete skutečně žít a zkuste udělat vše proto, abyste netrápili sebe, ale i jiné. Někdy je to jednodušší, než se může zdát ... někdy jen stačí skočit do neznáma a nebát se, co přijde ... protože, co nás nezabije, to nás posílí!